§ 328 Smrt zaměstnance

 NahoruOsobní výkon práce zaměstnancem

Jedním z definičních znaků závislé práce je osobní výkon práce zaměstnancem pro zaměstnavatele, a to podle jeho pokynů. Tomu odpovídá i základní povinnost obsažená pro zaměstnance v ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) ZP, totiž povinnost "podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru." Tuto povinnost nemůže zaměstnanec na nikoho přenést.

Na základě výše uvedeného je naprosto logické, že smrtí zaměstnance pracovní poměr končí (stejně je tomu samozřejmě též u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr). To ovšem neznamená, že stejným okamžikem zanikají všechna práva a povinnosti, které byly obsahem pracovněprávního vztahu a souvisejí s ním. Zákoník práce to podtrhuje v ustanovení § 328, a to ve vztahu k peněžitým právům buď na straně zaměstnavatele, nebo na straně zaměstnance.

 Nahoru Peněžitá práva zaměstnance

Peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají. Další nakládání s nimi se ale odvíjí od toho, jakého druhu tato peněžitá práva jsou. Jde-li o mzdová nebo platová práva (mzda, plat, odměna z dohody o pracovní činnosti nebo z dohody o provedení práce a jejich náhrady), přecházejí do výše odpovídající trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti. Mzdová a platová práva nad tento rozsah a jiná peněžitá práva (např. na náhradu škody, na cestovní náhrady apod.) se stávají předmětem dědictví a platí pro ně pravidla obsažená v občanském zákoníku, v části o dědění.

Zákoník práce účinný od 1. 1. 2007 se už výslovně nezmiňuje, že smrtí zaměstnance zaniká též právo na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění. V odborné rovině se proto strhla diskuse, jestli platí tento závěr i nadále (protože vyplývá ze samotného charakteru dotčené náhrady), nebo tím chtěl zákonodárce naznačit, že není důvod, aby tato náhrada nebyla zahrnuta do předmětu dědictví jako jiné pohledávky podobného druhu. Nakonec na tuto otázku odpověděl svým rozhodnutím v konkrétní věci Nejvyšší soud (viz rubrika Judikatura), a to v tom smyslu, že toto právo smrtí zaměstnance nezaniká.