§ 6 ZoR Rezervy v pojišťovnictví

Komentář k § 6 ZoR

Pojišťovny vytvářejí povinně v souladu se zákonem č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví tzv. technické rezervy, přičemž ZoR daňově uznává náklady z titulu tvorby těchto rezerv do limitům stanovených předmětným předpisem. S účinností od zdaňovacího období, započatého v roce 2008, jsou přitom u pojišťoven z okruhu daňově účinných rezerv vyjmuty tzv. vyrovnávací rezervy a jiné technické rezervy ve smyslu zákona o pojišťovnictví. Přitom je přechodným ustanovením novely č. 261/2007 Sb., stanovena i povinnost zrušit ve zdaňovacím období, započatém v roce 2008, zůstatek vyrovnávací rezervy a jiných technických rezerv.

Zákonem č. 364/2019 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2020 k významné změně daňového režimu technických rezerv v pojišťovnictví. Uvedená zásadní změna spočívá v tom, že v základu daně poplatníka nebudou daňově účinné technické rezervy podle právních předpisů upravujících účetnictví, nýbrž technické rezervy vytvořené podle zákona o pojišťovnictví. Předmětné technické rezervy jsou upraveny v ustanovení § 52 a násl. zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, když tato právní úprava plně vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II). Technické rezervy slouží k vyrovnání závazků z veškeré pojišťovací a zajišťovací činnosti, přičemž jejich hodnota je rovna součtu hodnoty nejlepšího dohadu a rizikové přirážky.

Pro účely zjištění základu daně z příjmů jsou tedy nyní daňově relevantní technické rezervy ve výši stanovené zákonem o pojišťovnictví k určitému datu, a to zcela nezávisle na účetnictví.

To tedy prakticky znamená, že tvorba i zúčtování technických rezerv je realizována prostřednictvím úprav výsledku hospodaření…