§ 80 ZP Kratší pracovní doba

2.4.80

§ 80 ZP Kratší pracovní doba

JUDr. Věra Bognárová

Úplné znění

Ustanovení související

• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

  • § 4 – použití občanského zákoníku pro pracovněprávní vztahy

  • § 4a – možnost odchýlení se od ustanovení zákoníku práce

  • § 22 – kolektivní smlouva

  • § 34b odst. 1 – právo na přidělování práce

  • § 78 odst. 1 písm. i) – definice práce přesčas

  • § 79 odst. 1 a 2 – délka stanovené týdenní pracovní doby

  • § 79 odst. 3 – zkrácená pracovní doba

  • § 83 – o maximální délce směny

  • § 88 – přestávky na jídlo a oddech

  • § 93 – práce přesčas

  • § 109 odst. 1 – právo na mzdu a plat

  • § 241 odst. 2 – právo na úpravu pracovní doby

  • § 305 – vnitřní předpis

• Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

  • § 1 odst. 2 – možnost odchýlení se od ustanovení občanského zákoníku

  • § 582 – neplatnost právního jednání pro vadu formy

  • § 1724 až 1766 – sjednávání smluv

 NahoruDohoda o kratší pracovní době

Délka týdenní pracovní doby může být sjednána v kratším rozsahu bez jakéhokoliv bližšího vymezení či omezení. Podmínkou je pouze to, že kratší pracovní doba musí být sjednána mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem v konkrétní dohodě. Dohodu o kratší pracovní době nelze proto ani sjednat v kolektivní smlouvě pro více zaměstnanců. Tato zásada reaguje na ustanovení § 34b odst. 1 ZP, které stanoví, že zaměstnanci v pracovním poměru musí být práce přidělována v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby upravené v § 79 a 79a ZP. Toto pravidlo platí, pokud nedojde k dohodě o kratší pracovní době nebo pokud není pracovní doba rozvržena ve formě konta pracovní doby podle § 86 a 87 ZP.

Sjednat kratší pracovní dobu je možné při vzniku pracovního poměru v pracovní smlouvě, je možné dohodu sjednat kdykoliv při trvání pracovního poměru, a to buď změnou pracovní smlouvy, anebo je možné sjednat kratší pracovní dobu i v jakékoliv jiné dohodě. Sjednání smlouvy upravují § 1724 až 1766 NOZ. Smlouvou projevují strany vůli zřídit závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 1725 NOZ je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1759 NOZ smlouva strany zavazuje a lze ji změnit či zrušit jen se souhlasem všech stran. Smlouva o kratší pracovní době nemusí mít písemnou formu, lze ji sjednat i ústně, protože podmínkou její platnosti není zákoníkem práce stanovená písemná forma. Jedná se však o úpravu zpravidla dlouhodobějšího charakteru, a proto by smluvní strany měly mít zájem na tom, aby smlouva byla sjednána v písemné podobě. Dohodnou-li se strany, že pro uzavření smlouvy užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna strana vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné podobě (§ 1758 NOZ).

Vzhledem k povinnosti zaměstnavatele upravené v § 34b odst. 1 ZP platí, že zaměstnanec nemá právo na sjednání kratší pracovní doby, ale toto právo nemá ani zaměstnavatel. Kratší pracovní dobu je proto možné sjednat pouze po vzájemné dohodě smluvních stran pracovního poměru. I při sjednání kratší pracovní doby a následně při jejím rozvržení musí být dodrženy zásady upravené v § 83 až 92 ZP. Délka jednotlivé směny nesmí ani při sjednané kratší pracovní době přesáhnout 12 hodin. Zaměstnavatel i při kratší pracovní době musí dodržet zásadu o povinném minimálním rozsahu poskytovaného nepřetržitého odpočinku mezi směnami alespoň v rozsahu 12 hodin, což je zajištěno i maximální možnou délkou směny v rozsahu 12 hodin. Musí dodržet i ustanovení o povinném poskytnutí nepřetržitého odpočinku v týdnu zaměstnanci v rozsahu alespoň 35 hodin. Při sjednání dohody o kratší pracovní době je současně možné dohodnout jiné rozvržení pracovní doby, tzn. jiné konce a počátky pracovních směn nebo i jejich jiné rozvržení oproti obecné úpravě rozvržení pracovní doby u zaměstnavatele. S výjimkou povinnosti dodržet obecné zásady platné při rozvržení pracovní doby není dohoda o kratší pracovní době, případně o jiném rozvržení pracovní doby, zákoníkem práce omezena.

Zaměstnavatel i při sjednání kratší pracovní doby musí zaměstnanci poskytovat přestávky na jídlo a oddech za podmínek upravených v § 88 ZP. Zaměstnavatel je povinen poskytnout přestávku na jídlo a oddech nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce, u mladistvého zaměstnance, tj. zaměstnance do 18 let věku, tak musí učinit již po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Je-li délka směny dohodnuta u zaměstnance na maximálně 6 hodin (mladistvého 4,5 hodiny), nemá zaměstnavatel povinnost přestávku na jídlo a oddech poskytovat. Jejímu poskytování ale i při délce směny do 6 hodin (resp. 4,5 hodiny u mladistvého) nic nebrání.

Ujednání o kratší pracovní době je možné mezi smluvními stranami kdykoliv v budoucnu změnit, i změnu je však možné provést výhradně po dohodě obou smluvních stran. Jestliže zaměstnanec sjedná dohodu o kratší pracovní době, nemá automaticky právo, aby zaměstnavatel přistoupil ke změně takto dohodnutého ujednání. Toto právo nemá ani zaměstnavatel, změna sjednaného rozsahu pracovní doby vždy podléhá dohodě obou smluvních stran sjednaného pracovního poměru. Je-li sjednána kratší pracovní doba, přísluší pak zaměstnanci podle ustanovení § 80 mzda nebo plat, které této kratší pracovní době odpovídají.

U zaměstnance s kratší pracovní dobou se nejedná v souladu s ustanovením § 79 ZP o stanovenou týdenní pracovní dobu, zaměstnavatel proto nemůže zaměstnanci jednostranným rozhodnutím nařídit výkon práce nad sjednaný úvazek, je však v dohodě možné po omezenou dobu nebo výjimečně, pokud obě smluvní strany pracovního poměru s tím budou souhlasit, práci vykonávat i nad sjednaný rozsah kratší pracovní doby. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je však prací přesčas až práce konaná nad stanovenou týdenní pracovní dobu, což je délka upravená pro konkrétní pracovní režim v § 79 ZP.

 NahoruZkrácená pracovní doba

Od pojmu kratší pracovní doba je nutné rozlišovat pojem zkrácená pracovní doba, jak ji upravuje § 79 odst. 3 ZP. U zaměstnavatele, který není uveden v § 109 odst. 3 ZP, což je v praxi zaměstnavatel podnikatelského typu, nejčastěji společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti, je možné stanovenou týdenní pracovní dobu upravenou v § 79 odst. 1 a 2 ZP zkrátit pod tyto hranice v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu. K tomuto zkrácení může dojít výhradně bez snížení mzdy. Je-li pracovní doba zkrácena kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem pod maximální limity upravené v § 79 ZP, přísluší zaměstnanci stále stejná výše mzdy jako před zkrácením této pracovní doby. I při zkrácení týdenní pracovní doby podle § 79 odst. 3 ZP se však jedná o stanovenou týdenní pracovní dobu, a proto u těchto zaměstnanců je prací přesčas již práce konaná nad kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem stanovený rozsah. Zkrácená pracovní doba je proto jiným pojmem než kratší pracovní doba, která se sjednává podle § 80 s tím, že při kratší pracovní době přísluší zaměstnanci mzda nebo plat výhradně v tom rozsahu, v němž zaměstnanec práci vykonává.