Ing. Daniela Lampová
NahoruÚvod
Daň dědická patří mezi majetkové daně a je upravena zákonem č.
357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí
(ZDDN). Vybírá se jednorázově z majetku nabytého děděním. Občanskoprávní úprava
dědění je podrobně popsána v § § 460 - 487 ObčZ.
NahoruZákladní pojmy
Děděním se rozumí nabývání dědictví smrtí zůstavitele. Zůstavitelem označujeme fyzickou osobu, jejíž majetek je předmětem
dědění. Nabytím dědictví přecházejí majetková práva a zároveň také povinnosti na jiné osoby - dědice.
Po smrti zůstavitele dochází na základě výsledků pravomocně
ukončeného dědického řízení k rozhodnutí o přechodu majetku na dědice, jehož
právní účinky nastávají již k okamžiku smrti zůstavitele. Majetek lze
dědit:
NahoruDědic
Dědicem může být jak fyzická, tak i právnická osoba, která nabyla
dědictví nebo jeho část v důsledku smrti občana. Právnická osoba může dědit
pouze ze závěti.
Závěť je dokument, ve kterém je zakotven jednostranný právní
úkon zůstavitele, jímž je projev vůle uspořádat svůj majetek v případě své
smrti daným způsobem. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla
podepsána.
Řízení o dědictví je procesní jednání, které zahajuje soud
buď na základě oznámení orgánu státní správy pověřeného vedením matriky o úmrtí
určité osoby, nebo i bez návrhu v případě, že se soud jakýmkoliv jiným způsobem
dověděl, že někdo zemřel či byl prohlášen za mrtvého. Projednání dědictví je
ukončeno usnesením soudu.
Toto usnesení po nabytí právní moci nelze již napadnout odvoláním.
Den nabytí právní moci se vyznačuje na listině usnesení.
Úprava dědění ze zákona obsažená v §§ 473 - 475a ObčZ stanovuje posloupnost dědění a rozděluje
zákonné dědice do čtyř skupin, § 479 pak jmenuje tzv. neopominutelné dědice.
Tyto skupiny však nijak nesouvisejí s rozdělením osob do
skupin pro účely výpočtu daně dědické.
NahoruPoplatník daně
Poplatníkem daně dědické je dědic, který nabyl majetek pravomocným
rozhodnutím, jímž bylo skončeno dědické řízení. Nezáleží na tom, zda bylo
dědictví nabyto závětí, ze zákona nebo z obou těchto důvodů.
Státní občanství, bydliště nebo sídlo nemá vliv na to, zda se
fyzická nebo právnická osoba stane poplatníkem dědické daně. Dědic je
poplatníkem i v případě, že byl z jakéhokoliv důvodu zastoupen nebo za něj
jednal zákonný zástupce. Zda se dědic stane poplatníkem, záleží na občanství a
trvalém pobytu zůstavitele v době jeho smrti (viz dále).
Například synovec - občan Jihoafrické republiky, pokud je vyhledán
a zúčastní se dědického řízení, je povinen podat přiznání a daň zaplatit.
NahoruPředmět daně
Dani dědické podléhá nabytí majetku děděním. Majetkem pro
účely daně dědické se rozumí věci nemovité, byty a nebytové prostory
(nemovitosti) a věci movité, cenné papíry, peněžní prostředky v české i cizí
měně, majetková práva a jiné majetkové hodnoty (movitý majetek).
NahoruMovité věci
Movitým majetkem jsou například:
-
movité věci osobní a domácí potřeby fyzických osob,
-
osobní automobily, motocykly a jiné dopravní prostředky,
-
obrazy, sochy a jiné umělecké předměty,
-
šperky,
-
výrobní zařízení a stroje,
-
cenné papíry, peněžní prostředky v české nebo v zahraniční
měně,
-
vklady na účtech u bank,
-
majetková práva (práva autorská, nároky vyplývající z
průmyslového i jiného duševního vlastnictví, např. vynálezy, patenty,
licence),
-
pohledávky,
-
transformační podíly aj.
K pohledávkám kromě vkladů peněžních prostředků v různých formách
umístěných v peněžních ústavech a jiných finančních institucích patří také
pohledávky zůstavitele k fyzickým a právnickým osobám, které vznikly z právních
úkonů formou smluv nebo jiných instrumentů závazkových vztahů. K určitým věcem
může patřit i jejich příslušenství, což jsou věci, které náleží vlastníku věci
hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. Např.
příslušenstvím pohledávky jsou úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady
spojené s jejím uplatněním.
NahoruNemovitosti
Definice nemovitosti je zakotvena v § 119 odst 2 ObčZ. Za nemovitost jsou
považovány pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Za nemovitý
majetek lze považovat:
-
rodinné a obytné domy, byty a nebytové prostory,
-
chaty a jiné stavby pro individuální rekreaci,
-
garáže,
-
stavby pro zemědělskou výrobu, průmysl a stavebnictví, lesní a
vodní hospodářství, hotely apod.,
-
stavební pozemky a ostatní plochy,
-
ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, sady a louky,
-
pozemky hospodářských lesů,
-
rybníky,
-
ostatní stavby.
Také nemovitosti mohou mít své příslušenství. Např. za příslušenství
bytu se považují vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem
užívány. Pozemky jsou považovány za
nemovitost bez ohledu na druh, výměru a určení.
NahoruObchodní majetek
Předmětem dědictví je rovněž majetek sloužící k podnikání. V případě
majetku FO podnikající na základě živnosti nebo podnikající podle zvláštních
předpisů a dále majetku obchodní společnosti s jedním společníkem
(zůstavitelem) je předmětem dědictví celý podnik a jeho obchodní jmění, což je
dle § 6 ObchZ soubor obchodního majetku a
závazků.
Pojem obchodní majetek pak vyjadřuje
souhrn majetkových hodnot (věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné
jiné hodnoty), které jsou ve vlastnictví nebo v držbě poplatníka, o kterých je
účtováno a které slouží k podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti.
Jměním podnikatele, který je právnickou osobou, je…
