Dohadná položka na bonusy

     Dne 31. března 2011 vydal Nejvyšší správní soud ČR (dále jen „NSS“) rozhodnutí sp.zn. 8 Afs 35/2010 - 106 (dále jen „Rozhodnutí“), jež dle našeho názoru může významným způsobem modifikovat dosavadní interpretaci problematiky daňové uznatelnosti pasivních dohadných položek vytvářených poplatníky na bonusy a jiné nenárokové složky odměn vyplácených ve prospěch jejich zaměstnanců.

     Osmý senát NSS Rozhodnutím vydaným ve věci konkrétního poplatníka odepřel daňovou uznatelnost tvorby dohadných položek na roční odměny zaměstnanců poplatníka v určitém zdaňovacím období, a to v situaci, kdy tyto roční odměny odpovídaly práci vykonané ve stejném zdaňovacím období, byla známa jejich konkrétní výše navržená a schválená příslušným vedoucím pracovníkem, ale měly být vyplaceny zaměstnancům až v následujícím zdaňovacím období. K tomuto vyplacení mělo však dojít až po schválení auditovaného hospodářského výsledku statutárním orgánem poplatníka. NSS dospěl k názoru, že posouzení časové souvislosti odměny zaměstnanců je třeba provést výlučně v závislosti na okamžiku vzniku právního nároku na odměnu, nikoliv na okamžiku naplnění právního důvodu nároku na odměnu. Nerozhodným zůstává okamžik výplaty odměn zaměstnancům. Podle osmého senátu NSS je dohadnou položkou pasívní účtovanou na účtu 389 položka odpovídající konkrétnímu a nezpochybnitelnému výdaji vztahujícímu se k danému zdaňovacímu období. Jde tedy o položku jistou co do svého důvodu, ve smyslu položky odpovídající právně vzniklému nároku vůči poplatníku, nejistou co do výše. Určení okamžiku naplnění důvodu nároku je pro časovou souvislost s určitým zdaňovacím obdobím nerozhodné.

     Dle argumentace osmého senátu NSS by daňová uznatelnost vytvářených dohadných položek na roční odměny a jiné nenárokové složky mzdy měla být vázána na zdaňovací období, v němž dojde ke splnění veškerých podmínek stanovených poplatníkem pro vznik právního nároku na odměny, a nikoliv na zdaňovací období jejich tvorby. Při posuzování každého případu je však nezbytné vycházet z konkrétní úpravy podmínek vzniku nároku na fakultativní odměnu u každého jednotlivého daňového subjektu. Těmito podmínkami obvykle je např. dosažení plánovaných ekonomických výsledků v účetním období, za které jsou bonusy vypláceny, a to i např. po jejich schválení auditorem, po rozhodnutí příslušného vedoucího pracovníka apod.

     V této souvislosti si dovolujeme uvést, že v současné době není možné ve vztahu k tomuto Rozhodnutí…