V určitých případech je pro zaměstnavatele nesmírně
důležité, aby jeho zaměstnanci dbali na dodržování povinnosti mlčenlivosti.
Například je tomu tak, pokud zaměstnanci v rámci výkonu práce nakládají s
osobními informacemi jiných zaměstnanců nebo s informacemi o zaměstnavateli
majícími povahu obchodního tajemství. Jakým způsobem toto může zaměstnavatel
zajistit a jaké sankce zaměstnanci v případě porušení uložit? Na tyto otázky
Vám odpovíme v tomto článku.
Pouze u úzké skupiny zaměstnanců je povinnost
mlčenlivosti přímo upravena zákonem, je tomu tak například v případě
pracovníků ve zdravotnictví povinnost mlčenlivosti jim ukládá ustanovení
§ 51 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních
službách a podmínkách jejich poskytování, nebo v případě advokátů (ust. §
21 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii) či pracovníků na finančních úřadech
jako osob zúčastněných na správě daní (ust.
§ 52 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád) a
pracovníků poštovních služeb (ust.
§ 16 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních
službách). Dále u zaměstnanců pracujících na úřadech, zejména ve veřejné
správě, je dle ust.
§ 303 odst. 1 zákoníku práce (policisté,
Česká správa sociálního zabezpečení, vězeňská služba, zaměstnanci justice a
územních samosprávných celků) povinnost k zachovávání mlčenlivosti upravena
přímo zákoníkem práce tak, že jsou povinni zachovávat mlčenlivost o
skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu zaměstnání a které v zájmu
zaměstnavatele nelze sdělovat jiným osobám.
Zaměstnavatel tudíž v těchto případech nemusí
zaměstnance zavazovat k mlčenlivosti smluvně, neboť je jim tato povinnost
výslovně dána zákonem a jakékoliv její porušení je sankcionováno.
Ve vztahu k osobním údajům (zákon č. 101/2000 Sb., o
ochraně osobních údajů) jsou zaměstnanci správce či zpracovatele osobních
údajů, kteří na základě pracovní smlouvy v rámci výkonu práce přicházejí do
styku s osobními údaji u správce nebo zpracovatele, povinni zachovávat
mlčenlivost o osobních údajích a o bezpečnostních opatřeních, jejichž
zveřejnění by ohrozilo zabezpečení osobních údajů. Povinnost mlčenlivosti trvá
i po skončení zaměstnání nebo příslušných prací. Osobním údajem jsou veškeré
údaje, které samy o sobě nebo ve spojení s jinými mohou vést k identifikaci
konkrétní fyzické osoby.
Zaměstnanec se porušením zákonné povinnosti k
zachovávání mlčenlivosti o osobních údajích při plnění pracovních úkolů
dopustí přestupku, za který může být v přestupkovém řízení Úřadem pro
ochranu osobních údajů uložena pokuta až do výše 100 000 Kč.
Jak již vyplynulo z výše uvedeného, u některých
zaměstnanců nebo pro případ některých údajů (osobní údaje) je sice povinnost
mlčenlivosti stanovena zákonem, u jiných zaměstnanců nebo pro případ jiných
informací tomu tak není, a proto v takových případech musí zaměstnavatel
upravit závazek zaměstnanců k zachovávání mlčenlivosti
smluvně.
Zaměstnavatel zpravidla zahrne do pracovní smlouvy
ustanovení o závazku mlčenlivosti, v němž specifikuje dostatečně určitě
rozsah tohoto závazku, jako například: povinnost mlčenlivosti o všem,
co se zaměstnanec dozvěděl v souvislosti s výkonem své práce pro
zaměstnavatele, zejména pokud jde o osobní ohodnocení zaměstnance .....
aj.. V rámci tohoto závazku může zaměstnavatel specifikovat ochranu svého
obchodního tajemství a důvěrných informací. Ve vztahu k obchodnímu tajemství
však musí zaměstnavatel spolu s ujednáním závazku mlčenlivosti specifikovat, co
tvoří obchodní tajemství, a seznámit s tím zaměstnance například na školení.
Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3478/2010 konstatoval, že
nestačí pouhý odkaz na ustanovení obchodního zákoníku stran definice
obchodního tajemství.
NahoruSkončení pracovního poměru
Porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost ze strany
zaměstnance nelze vždy samo o sobě posoudit jako porušení povinnosti
zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané
práci, a tedy jako naplnění důvodu k rozvázání pracovního poměru, ať již
výpovědí či okamžitým zrušením pracovního poměru bez toho, aniž by bylo
přihlédnuto ke všem okolnostem případu, což ostatně potvrdil i rozsudek
Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. července 2009, spis. zn. 21 Cdo 2633/2008.
Nejvyšší soud se v daném řízení zabýval žalobou zaměstnankyně o neplatnost
skončení pracovního poměru výpovědí zaměstnavatele z důvodu porušení povinností
vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím…