MYSLELI JSTE SI, ŽE... - Přehled judikatury Nejvyššího soudu trochu jinak

     Ten argument najdete u jednoho či druhého účastníka pracovněprávního sporu nezřídka - totiž že protistrana zneužila výkonu svého práva, a její jednání nemůže tedy požívat právní ochrany. V terminologii stávajícího zákoníku práce (viz jeho ustanovení § 14 odst. 1 ) jde o situaci, kdy zaměstnavatel nebo zaměstnanec výkonem svého práva zasáhl bez právního důvodu do práva nebo oprávněných zájmů toho druhého, resp. že se svým jednáním dostal do rozporu s dobrými mravy.

     Naopak, spíše výjimkou je rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým by dal takovému argumentu za pravdu. Okřídlená a následně nenaplněná věta z jeho rozsudků říká něco v tom smyslu, že oním zneužitím je výkon práva, který je se zákonem formálně v souladu, ale ve skutečnosti je výkonem práva jen zdánlivým, protože účelem zde není vykonat právo, ale poškodit jiného. Jednající je v rozporu s ustálenými dobrými mravy přímo veden úmyslem způsobit jinému účastníku újmu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou zůstává pro něho vedlejší a je z jeho hlediska bez významu.

     Popelka se v poslední době ale přeci jen našla. Zaměstnavatel se poškorpil se zaměstnancem a v reakci na jeho údajné porušení „pracovní kázně“ mu změnil rozvržení pracovní doby, a to z pružného na pevné se stanoveným začátkem a koncem směny. Nejvyšší soud zhodnotil okolnosti případu a dospěl k závěru, že v daném případě cílem změny formy pracovní doby z pružné na pevnou provedené zaměstnavatelem nebylo dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, tj. stanovení pracovní doby s ohledem na povahu práce, kterou zaměstnanec vykonával, provozní podmínky zaměstnavatele, lepší využívání pracovní doby nebo uspokojování osobních potřeb zaměstnance, ale toto opatření bylo sankcí za porušení povinnosti, kterého se měl zaměstnanec dopustit. Pokud zaměstnanec tuto změnu formy pracovní doby nerespektoval, nešlo z jeho strany o (další) porušení „pracovní kázně“, protože zaměstnavatel zneužil svého práva a uvedená změna byla z tohoto důvodu neplatná.

(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1288/2009)