MYSLELI JSTE SI, ŽE... - Přehled judikatury trochu jinak

Kdybych to hodně zjednodušil, do střetu se dostal závazek zaměstnance vyplývající z pracovní smlouvy, resp. jeho loajalita k zaměstnavateli „za každou cenu“, a veřejnoprávní zájem, resp. právo zaměstnance jako občana obracet se na státní orgány v případě, že by mohlo dojít k porušení tohoto zájmu. To si prostě jednou zaměstnanci provozovatele čistírny odpadních vod řekli, že už to takhle dál nejde, a několika adresátům, včetně příslušných státních nebo územněsprávních orgánů, rozeslali dopis, v němž poukazovali na katastrofální stav zmíněné čistírny, na porušování provozního řádu, na možné ohrožení životního prostředí atd. No a k tomu přidali ještě další věci, o nichž měl zaměstnavatel zato, že se jimi snaží ho zdiskreditovat, že porušili povinnost mlčenlivosti ohledně obchodního tajemství, že tedy porušili „pracovní kázeň“ zvlášť hrubým způsobem a nezaslouží si nic jiného než rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením. Došlo k soudnímu sporu o platnost dotčeného právního úkonu, který zaměstnanci u Nejvyššího soudu prohráli. Obrátili se proto na Ústavní soud a ve své ústavní stížnosti poukazovali na porušení svých práv.

     Zmíněná instance vrátila celou věc zpátky „do hry“, protože zdůvodnění Nejvyššího soudu, proč byl postup zaměstnavatele oprávněný, nepovažovala za dostatečné. V té souvislosti Ústavní soud poznamenal, že „soukromoprávní požadavek na dodržování smluv, princip pacta sunt servanda, resp. smluvní volnost a převzatý závazek zaměstnance být loajální ke svému zaměstnavateli, nemůže apriorně vyloučit jiný významný veřejnoprávní zájem, a to zájem na tom, aby se též zaměstnanci mohli obracet na státní orgány v situacích, kdy ze strany zaměstnavatele hrozí ohrožení významných společenských zájmů, jako je ochrana zdraví občanů, ochrana životního prostředí, či ochrana čistoty vody nebo kdy dokonce dojde k porušení těchto veřejných statků. Dohoda mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nemůže zasahovat do veřejnoprávních vztahů, narušovat zájem společnosti na tom, aby každý občan v demokratickém právním státě mohl být nápomocen státu při odhalování nedostatků, a v případě potřeby na nedostatky upozornil.“

Podle názoru Ústavního soudu nebyly dostatečně vyhodnoceny a porovnány veřejný zájem na ochraně životního prostřední a zdraví občanů na straně jedné se zájmem na dodržování smluv a loajalitou zaměstnance vůči zaměstnavateli na straně druhé. V souzené věci totiž obecné soudy zvažovaly pouze zájem na dodržování smluv, loajalitě zaměstnance vůči zaměstnavateli a učinily závěr, že zaměstnanec nesmí prolomit loajalitu tím, že bude „donášet“ na svého zaměstnavatele, což posoudily jako zvlášť hrubé porušení „pracovní kázně“. Nevěnovaly však dostatečnou pozornost tomu, zda v této konkrétní věci snaha zaměstnanců ukázat na nedostatky a chránit významné společenské hodnoty neospravedlňuje jejich jednání, a měly v souzené věci pečlivěji poměřovat a zvažovat, který zájem, zda veřejný či soukromý, převažuje. Inu, nebudou to mít dotčené soudy v tom „druhém kole“ lehké...

(nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. III. ÚS 298/12)

     Vytápěnou uzamykatelnou místnost vybavenou dvěma psacími stoly, deseti židlemi, dvěma uzamykatelnými skříňkami, věšákem, počítačem se softwarem umožňujícím vedení spisové agendy a přístup k e-mailu a internetu, dále monitorem k PC, tiskárnou k PC, telefonním přístrojem napojeným na pevnou linku, faxem a reprodukčním (kopírovacím) zařízením, popř. namísto poskytnutí posledně dvou jmenovaných technických zařízení bezplatný přístup k nim. Úhradu nákladů na vytápění, elektrickou energii, úklid místnosti, nezbytných nákladů na opravy výše uvedeného technického zařízení, nákladů na spotřební materiál příslušný k tomuto technickému zařízení, především kancelářský papír, obálky, náplně do tiskárny a další spotřební materiál... Tak tohle všechno chtěla prosím po zaměstnavateli jedna odborová organizace s odkazem na jeho povinnost dle ustanovení § 277 zákoníku práce, tedy povinnost vytvořit zástupcům zaměstnanců na svůj náklad podmínky pro řádný výkon jejich činnosti.

     Aniž bych se chtěl dotknout jakékoliv odborové organizace, tato si s prominutím „neviděla do pusy“. Nejvyšší soud jí naštěstí nastavil zrcadlo, aby měla „lepší úhel pohledu“. Vyložil totiž poměrně podrobně, k čemu má soud v případném soudním sporu o splnění této povinnosti zaměstnavatele přihlédnout, aby byl rozsah přiměřený. Tedy vězte, že jsou to především provozní možnosti zaměstnavatele (kupř. jeho velikost, běžná úroveň vybavení kancelářských prostor zaměstnavatele, prostorové uspořádání pracoviště). Soud přitom může přihlédnout rovněž k reálným potřebám konkrétní odborové organizace při její činnosti u zaměstnavatele, k počtu jejích členů, ke skutečnému účelu, pro který byla založena, k formě a míře jejího působení u zaměstnavatele a její účasti v pracovněprávních vztazích, k její oblibě u zaměstnanců, kteří nejsou odborově organizováni, k míře její odkázanosti na vytvoření podmínek ze strany zaměstnavatele apod. Není tedy divu, že působí-li u zaměstnavatele více odborových organizací, může se - vzhledem k výše zmíněným hlediskům - „přiměřenost“ vytvořených podmínek ve vztahu k jednotlivým odborovým organizacím lišit, aniž by přitom rozdílný přístup zaměstnavatele bylo možno označit za znevýhodňující (diskriminační).

     Za jedno z hledisek, které může mít vliv na úsudek soudu o přiměřenosti rozsahu povinnosti zaměstnavatele uvedené v ustanovení § 277 zákoníku práce, označil dovolací soud i to, zda a v jaké míře (případně formě) dotčená odborová organizace působí u zaměstnavatele a plní účel, pro který byla založena. No a s tím byla žalující odborová organizace poněkud na štíru, dokonce valná většina zaměstnanců územního pracoviště zaměstnavatele, kde chtěla odborová organizace používat všechny výše citované statky, jí vyslovila nedůvěru a nechtěla se od ní nechat jakkoliv zastupovat. Nejen z těchto důvodů soud požadavky odborové organizace vůči zaměstnavateli odmítl. Naopak, nadto ještě pronesl, že pokud jednání odborové organizace již od okamžiku jejího vzniku nesměřovalo k dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, tj. k obhajobě práv a oprávněných zájmů zaměstnanců a…