Podíly na zisku

Podíly na zisku

Ing. Ivana Pilařová

Podíl na zisku je příjem člena obchodní korporace a to jak s. r. o., tak i a. s. Pojem dividenda, který užíval jako název pro výnos z akcie obchodní zákoník, se již počínaje 1. 1. 2014 v zákonech nepoužívá, slangově však stále "dividendy" zmiňujeme jako výnos z držby akcie. Výnosy z akcií i obchodních podílů na s.r.o jsou oficiálně nazývány "podíly na zisku". ZOK umožňuje vyplácet podíly na zisku také (kromě společníků) i nespolečníkům, pokud se jedná o společnost, která se podřídila ZOK (§ 777 odst. 5 ZOK) a pokud je tato možnost výslovně připuštěna ve společenské smlouvě dotyčné obchodní společnosti.

Podíl na zisku se stanoví na základě řádné nebo mimořádné účetní závěrky schválené nejvyšším orgánem obchodní korporace. To znamená, že bez předchozího schválení účetní závěrky není možné přistoupit k rozdělení zisku, ani úhradě ztráty. Svolat valnou hromadu za účelem schválení účetní závěrky za uplynulé účetní období, je povinností jednatele či představenstva, a to do 6 měsíců od rozvahového dne.

Pro větší právní jistotu a v souladu s aktuální judikaturou zákon přímo stanoví, že na základě této účetní závěrky je možné rozdělit zisk do konce účetního období následujícího po účetním období účetní závěrky. Nejsou vyloučena opakovaná rozdělení již schváleného zisku v průběhu celého účetního období (§ 34 odst. 1 ZOK). Stejná úprava se vztahuje i na rozdělení jiných vlastních zdrojů.

Výplatu podílu na zisku či jiných vlastních zdrojích schvaluje valná hromada. O skutečném vyplacení (peněžním toku) rozhoduje statutární orgán na základě splnění zákonem uvedených podmínek. Pokud splněny nejsou, podíly se nevyplatí.

Splatnost podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích je do 3 měsíců ode dne, kdy bylo přijato rozhodnutí valné hromady, ledaže společenská smlouva, či valná hromada rozhodnou jinak (§ 34 odst. 4 ZOK).

Pro možnost rozdělení podílu na zisku, stejně tak i pro rozdělení jiných vlastních zdrojů k výplatě společníkům, platí řada pravidel, která byla k 1. 1. 2021 poměrně značně pozměněna novelou ZOK č. 33/2020 Sb.

Pokud by nejvyšší orgán společnosti rozhodl o rozdělení zisku či jiných vlastních zdrojů v rozporu se zákonem, pak se na rozhodnutí hledí jako na neplatné (jako by nebylo přijato) a není možné podle něj podíly na zisku či jiná plnění z vlastního kapitálu vyplatit. Pokud bude platně přijat návrh na rozdělení jiných vlastních zdrojů, usnesení by mělo obsahovat uvedení účtu vlastního kapitálu, který bude rozdělením snížen.

V neposlední řadě je nutné připomenout, že ti členové statutárního orgánu, kteří s vyplacením podílu na zisku či s vyplacením jiných vlastních zdrojů v rozporu se zákonem souhlasili, nejednali s péčí řádného hospodáře (§ 34 odst. 3 ZOK).

Základní podmínka definující maximální částku k rozdělení na výplatu podílů na zisku platí pro všechny kapitálové (nikoliv osobní) obchodní společnosti a pro družstva. Nově dochází k rozšíření působnosti pravidla také na výplaty jiných vlastních zdrojů a zpřesnění konstrukce podmínky:

Maximální částka k rozdělení zisku či výplaty z jiných zdrojů je dána rozdílem (§ 34 odst. 2 ZOK):

(+/-) Výsledek hospodaření aktuálního posledního skončeného období

(+/-) Výsledek hospodaření minulých let

Jedná se o kumulaci účtů 428 – Nerozdělený zisk minulých let, 429 – Neuhrazená ztráta minulých let, 427 – Jiný výsledek hospodaření minulých let)

+ Ostatní fondy, které nejsou účelově vázány ohledně svého použití

- Příděly do rezervních a jiných "povinně" tvořených fondů ze zákona či podle společenské smlouvy

Kapitálová společnost nebo družstvo nesmí rozdělit zisk nebo jiné vlastní zdroje, pokud k poslednímu dni posledního účetního období vlastní kapitál (nebo vlastní kapitál po rozdělení zisku či vlastních zdrojů) z řádné nebo mimořádné účetní závěrky není vyšší, než upsaný základní kapitál zvýšený o fondy, které jsou účelově vázány a účetní jednotka s nimi nemůže volně disponovat (§ 40 odst. 1 ZOK). Stejný stav musí být zachován i po rozdělení zisku či jiných vlastních zdrojů. Výslovně je třeba upozornit, že pravidlo se vztahuje nejen ke "každoročnímu" rozdělení aktuálně vytvořeného zisku předchozího účetního období, ale i na výplatu zisku z účtu 428 – Nerozdělené zisky minulých let.

Toto pravidlo bylo do konce roku 2020 obsaženo v ustanovení § 28 odst. 7 ZoÚ, zákona o účetnictví, počínaje 1. 1. 2021 je ze zákona o účetnictví vypuštěno a v přepracované podobě přesunuto do § 40 odst. 2 ZOK, zákona o obchodních korporacích. První změnou je moment uplatnění pravidla, a to nejen v okamžiku vyplacení podílu na zisku, ale i v okamžiku samotného rozdělení zisku. Druhá změna spočívá v rozšíření působnosti pravidla i na výplatu jiných vlastních zdrojů (například vrácení příplatku mimo základní kapitál či výplatu vkladového či emisního ažia apod.). Pravidlo se nově týká všech obchodních korporací (tj. nejen obchodních společností, ale i družstev).

Podstata pravidla spočívá v porovnání neodepsaných nákladů na vývoj (uvedených v aktivech rozvahy) s hodnotou zisku, případně jiných vlastních zdrojů k rozdělení. Neodepsané náklady na vývoj pak snižují částku k rozdělení (§ 34 odst. 2 ZOK).

Obchodní korporace nesmí vyplatit podíl na zisku nebo jiných dalších zdrojích, ale ani zálohy na podíly na zisku, pokud by si tím přivodila úpadek (§ 40 odst. 3 ZOK). Jedná se o pravidlo, které ve vztahu k výplatě podílu na zisku a ve vztahu k záloze na podíl na zisku platilo, jeho účinnost se však nově rozšířila také na výplatu jakéhokoliv jiného vlastního zdroje.

Úpadkem se rozumí stav, kdy by byla ohrožena schopnost plnit splatné závazky nebo by došlo ke snížení hodnoty majetku, bylo by ohroženo pokračování provozu obchodního závodu.

Pravidlo není uplatňováno v momentě rozhodování nejvyššího orgánu společnosti o rozdělení zisku či jiných vlastních zdrojů, ale v momentě realizace skutečné výplaty (tj. k datu splatnosti), která se od data rozhodování orgánu schvalujícího výplatu může zásadně lišit.

Na možnou časovou proluku mezi rozhodnutím valné hromady a skutečnou výplatou podílu pak navazuje další novinka v podobě "propadnutí" práva na podíl na zisku či vlastních zdrojích (§ 40 odst. 4 ZOK). Právo na podíl na zisku nebo jiných vlastních zdrojích, který nebyl z důvodu tzv. protiinsolvenčního pravidla vyplacen do konce účetního období, zaniká. K takové skutečnosti může dojít právě v případě, kdy valná hromada podíly na zisku (či vlastních zdrojích) schválila, nicméně statutární orgán podíly následně k datu jejich splatnosti odmítl vyplatit z důvodu ohrožení splnění protiinsolvenčního pravidla. Nevyplacený podíl na zisku se vrací na účet nerozděleného zisku minulých let, a to z důvodu, aby se dále nevyskytoval jako závazek společnosti vůči společníkům. Nevyplacený vlastní zdroj se vrací na účet, na kterém byl původně zachycen.

Na základě novelizovaného znění § 348 odst. 4 a 5 ZOK se zásada "dobré víry" v případě neoprávněně vyplaceného podílu na zisku vztahuje pouze na akcionáře, a to pouze v případě, kdy je zřejmé, že akcionář nevěděl, nebo vědět nemohl, že podíl na zisku získal na základě porušení zákona. V ostatních případech budou vracet podíly na zisku i akcionáři. Zásada dobré víry nechrání neoprávněně vyplacené podíly na zisku společníkům v jiných obchodních korporacích. Společníci s.r.o. tedy zásadu dobré víry využít nemohou. Podíly na zisku vyplacené v rozporu se zákonem budou společníci s.r.o. společnosti povinni vrátit.

Podíl na zisku v kapitálových společnostech je podle § 34 odst. 2 ZOK splatný do 3 měsíců ode dne, kdy bylo přijato rozhodnutí nejvyššího orgánu obchodní korporace (v případě s. r. o. a a. s. je jím valná hromada) o jeho rozdělení, ledaže společenská smlouva nebo nejvyšší orgán (opět valná hromada) určí jinak. Podíl na zisku v osobních společnostech (v. o. s. a k. s.) je splatný do 6 měsíců od konce účetního období, ledaže společenská smlouva určí jinak.

1. Daňové následky podílů na zisku vyplacených společníkům z hlediska ZDP

Podíly na zisku ve vztahu ke společníkům budou z hlediska daně z příjmů řešeny následovně:

• uplatnění osvobození podílů na zisku podle ustanovení § 19 odst. 1 písm. ze) a zi) ZDP – týká se plátců i příjemců podílů na zisku,

• uplatnění osvobození podílů na zisku podle § 19 odst. 9 ZDP – týká se jen příjemců podílů na zisku,

• zdanění podílů na zisku zvláštní sazbou daně podle § 36 ZDP,

• zdanění podílů na zisku zvláštní sazbou daně podle smluv o zamezení dvojímu zdanění.

Společníci (osoby fyzické i právnické) přijímající podíly na zisku mají následující možnosti:

• podíly na zisku nezahrnout do základu daně v daňovém přiznání. Tato možnost se týká fyzických osob – rezidentů, kterým jsou podíly na zisku zdaňovány srážkovou daní. Tyto příjmy se do daňového přiznání nezahrnují, ani se jeho prostřednictví nezdaňují;

• podíly na zisku vyloučit ze základu daně, neboť v případě splnění zákonem stanovených podmínek jde o příjmy od daně osvobozené. Tato možnost se týká právnických osob, které při splnění podmínek § 19 odst. 1 písm. ze)odst. 1 ZDP vylučují takto vzniklý výnos v daňovém přiznání na řádku 110;

• podíly na zisku nezahrnout, případně vyloučit ze základu daně, neboť jsou zdaněny zvláštní sazbou daně podle § 36 ZDP. Tato možnost se týká zejména právnických osob, které nesplnily podmínky § 19 odst. 1 písm. ze) bod 1 ZDP a takto vzniklý výnos vylučují v daňovém přiznání na řádku 120;

• podíly na zisku plynoucí ze zdrojů v zahraničí zdanit sazbou 15 % v samostatném základu daně z příjmů právnických osob, neboť jde o podíly na zisku plynoucí ze zahraničí (§ 20b ZDP). Samostatný základ daně může být využit jen právnickými osobami. Fyzické osoby samostatný základ daně nemají, případné zdanění přijatých podílů na zisku od nerezidentních korporací probíhá v daňovém přiznání (jedná o příjmy podle § 8 ZDP).

Možnost výplaty podílů na zisku nespolečníkům obchodních korporací není v současné době příliš využívána. Daňové souvislosti tohoto kroku se liší podle příjemců podílů na zisku. V úvahu připadají tyto možnosti:

1. příjemcem je fyzická osoba, nespolečník, nikoliv však zaměstnanec obchodní korporace, jejíž zisk se mezi nespolečníky rozděluje – daňové následky jsou stejné jako v případě společníků – fyzických osob (§ 36 odst. 2 písm. d) ZDP);
2. příjemcem je fyzická osoba, nespolečník, která je zaměstnancem obchodní korporace – příjmy jsou považovány za příjmy ze závislé činnosti včetně povinnosti zahrnutí do vyměřovacích základů pro sociální a zdravotní pojištění. Zde je třeba si uvědomit, že z hlediska obchodní korporace se nejedná o mzdový náklad, ale o rozdělení zisku. Navíc se tato varianta prodraží také o výši povinného pojistného placeného zaměstnavatelem;
3. příjemcem je právnická osoba, nespolečník – daňové dopady jsou shodné u nespolečníků fyzických a nespolečníků právnických osob (§ 36 odst. 2 písm. d) ZDP). Z pohledu příjemce, právnické osoby nespolečníka obchodní korporace se tedy jedná o výnos zdaněný srážkovou daní a vylučovaný ze základu daně, stejně jako se tak děje u nespolečníka fyzické osoby, která není zaměstnancem obchodní korporace. Pokud se jedná o nespolečníky, kteří jsou zaměstnanci, volíme postup podle písm. b) (viz výše).

V praxi je obvyklé, že podíly na zisku jsou rozdělovány mezi společníky podle jejich podílu na základním kapitálu. Je však možné, pokud tak společenská smlouva stanoví, rozdělit podíly na zisku i jinak, než je podíl na základním kapitálu jednotlivých společníků (pak se jedná o napevno stanovená procenta podílu na zisku). Nabízí se otázka, jak jsou v daném případě nastaveny daňové dopady. Logika věci velí, že daňové dopady podílů na zisku by měly být stejné, ať je již klíč k jejich stanovení jakýkoliv. Toto potvrzuje také stanovisko Koordinančního výboru.

KOOV 506/13.09.17 – Výplata…