POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE VŮČI ODBOROVÉ ORGANIZACI

     Právní vztahy mezi odborovou organizací a zaměstnavatelem jsou upraveny především následujícími právními předpisy:

• zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů,

• zák. č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů,

• zák. č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů,

• zák. č. 120/1990 Sb., kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli, ve znění pozdějších předpisů,

• zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů,

• zák. č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů.

     Tyto právní vztahy lze podle míry účasti odborové organizace v pracovněprávních vztazích u zaměstnavatele rozdělit do následujících níže popsaných skupin. V této souvislosti je nutné upozornit, že vedle níže uvedených zákonných povinností zaměstnavatele vůči odborové organizaci mohou být další dohodnuty v kolektivní smlouvě uzavřené mezi těmito stranami.

     Právo na informace je upraveno zejména v § 276-279 a 287 zákoníku práce. Podle této úpravy je zaměstnavatel povinen informovat odborovou organizaci zejména o ekonomické a finanční situaci zaměstnavatele a jejím pravděpodobném vývoji, činnosti zaměstnavatele a jejím pravděpodobném vývoji, jejích důsledcích na životní prostředí a jeho ekologických opatřeních, vnitřní struktuře zaměstnavatele, pracovních podmínkách a jejich změnách, opatřeních souvisejících se zajišťováním rovného zacházení a zamezení diskriminace, nabídce volných pracovních míst na dobu neurčitou, bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, záležitostech týkajících se evropské rady zaměstnanců, vývoji mezd a platů, průměrné mzdě a jejích složek včetně členění podle jednotlivých profesních skupin, a dále i o záležitostech uvedených níže v bodě 1.2.

     Zaměstnavatel je povinen poskytnout uvedené informace v dostatečném předstihu a vhodným způsobem. Nicméně v případě nesplnění této povinnosti se zaměstnavatel vystavuje pouze riziku postihu ze strany inspektorátu práce (nikoliv např. neplatnosti učiněného právního úkonu) tak, jak je uvedeno níže v bodě 2.

     Právo odborové organizace na projednání ukládá zaměstnavateli povinnost projednat s touto organizací okruh určitých otázek stanovených zejména zákoníkem práce s cílem dosáhnout shody.

Právo ve věci rozhodnout však zůstává na zaměstnavateli, a to bez ohledu na závěr či výsledek projednání v příslušném odborovém orgánu.

     Zaměstnavatel je opětovně povinen zajistit projednání v dostatečném předstihu a vhodným způsobem, aby odborová organizace mohla vyjádřit své stanovisko, popř. obdržet na své stanovisko odůvodněnou odpověď.

     Zaměstnavatel je podle § 280 a a 287 zákoníku práce povinen projednat zejména svůj pravděpodobný hospodářský vývoj, zamýšlené strukturální změny, opatření ovlivňující zaměstnanost (zejména opatření související s hromadným propouštěním), nejnovější stav a strukturu zaměstnanců, pravděpodobný vývoj zaměstnanosti, převod zaměstnanců (při převodu či přechodu (části) zaměstnavatele na jiný subjekt), bezpečnost a ochranu zdraví při práci, informace a záležitosti týkající se evropské rady zaměstnanců, ekonomickou situaci zaměstnavatele, množství práce a pracovní tempo, systém odměňování a hodnocení zaměstnanců, školení a vzdělávání zaměstnanců, opatření týkající se většího počtu zaměstnanců a dále výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnance.

     O spolurozhodování se jedná, když zaměstnavatel může navrhovaná opatření učinit pouze s předchozím souhlasem odborové organizace (nebo v dohodě s ní).

     V této souvislosti mají odborové organizace zájem na tom, aby těchto rozhodnutí, resp. opatření, bylo co nejvíce, nicméně, výčet případů spolurozhodování je zákonem taxativně vymezen a zákoník práce rovněž výslovně stanoví, která rozhodnutí zaměstnavatele učiněná bez souhlasu odborové organizace jsou považována za neplatná (např. o vydání pracovního řádu - § 306 zákoníku práce, předchozí souhlas k výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele se zaměstnancem, který je členem odborového orgánu - § 61 zákoníku práce), resp. která se nepovažují za neplatná (např. o hromadném čerpání dovolené - § 220 zákoníku práce).

     Odborová organizace rozhoduje ve věcech, které se týkají jejího právního statutu, výše příspěvků či…