Právní vztahy mezi odborovou organizací a
zaměstnavatelem jsou upraveny především následujícími právními předpisy:
zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších
předpisů,
zák. č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších
předpisů,
zák. č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění
pozdějších předpisů,
zák. č. 120/1990 Sb., kterým se upravují některé vztahy mezi
odborovými organizacemi a zaměstnavateli, ve znění pozdějších předpisů,
zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších
předpisů,
zák. č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších
předpisů.
Tyto právní vztahy lze podle míry účasti odborové
organizace v pracovněprávních vztazích u zaměstnavatele rozdělit do
následujících níže popsaných skupin. V této souvislosti je nutné upozornit, že
vedle níže uvedených zákonných povinností zaměstnavatele vůči odborové
organizaci mohou být další dohodnuty v kolektivní smlouvě uzavřené mezi těmito
stranami.
Nahoru1.1 Právo na informace
Právo na informace je upraveno zejména v
§ 276-279 a
287 zákoníku práce. Podle této úpravy je
zaměstnavatel povinen informovat odborovou organizaci zejména o ekonomické a
finanční situaci zaměstnavatele a jejím pravděpodobném vývoji, činnosti
zaměstnavatele a jejím pravděpodobném vývoji, jejích důsledcích na životní
prostředí a jeho ekologických opatřeních, vnitřní struktuře zaměstnavatele,
pracovních podmínkách a jejich změnách, opatřeních souvisejících se
zajišťováním rovného zacházení a zamezení diskriminace, nabídce volných
pracovních míst na dobu neurčitou, bezpečnosti a ochraně zdraví při práci,
záležitostech týkajících se evropské rady zaměstnanců, vývoji mezd a platů,
průměrné mzdě a jejích složek včetně členění podle jednotlivých profesních
skupin, a dále i o záležitostech uvedených níže v bodě 1.2.
Zaměstnavatel je povinen poskytnout uvedené informace
v dostatečném předstihu a vhodným způsobem. Nicméně v případě nesplnění
této povinnosti se zaměstnavatel vystavuje pouze riziku postihu ze strany
inspektorátu práce (nikoliv např. neplatnosti učiněného právního úkonu) tak,
jak je uvedeno níže v bodě 2.
Nahoru1.2 Právo na projednání
Právo odborové organizace na projednání ukládá
zaměstnavateli povinnost projednat s touto organizací okruh určitých otázek
stanovených zejména zákoníkem práce s cílem dosáhnout shody.
Právo ve věci rozhodnout však zůstává na zaměstnavateli, a to bez
ohledu na závěr či výsledek projednání v příslušném odborovém orgánu.
Zaměstnavatel je opětovně povinen zajistit projednání v
dostatečném předstihu a vhodným způsobem, aby odborová organizace mohla
vyjádřit své stanovisko, popř. obdržet na své stanovisko odůvodněnou
odpověď.
Zaměstnavatel je podle
§ 280 a
a 287 zákoníku práce povinen projednat
zejména svůj pravděpodobný hospodářský vývoj, zamýšlené strukturální změny,
opatření ovlivňující zaměstnanost (zejména opatření související s hromadným
propouštěním), nejnovější stav a strukturu zaměstnanců, pravděpodobný vývoj
zaměstnanosti, převod zaměstnanců (při převodu či přechodu (části)
zaměstnavatele na jiný subjekt), bezpečnost a ochranu zdraví při práci,
informace a záležitosti týkající se evropské rady zaměstnanců, ekonomickou
situaci zaměstnavatele, množství práce a pracovní tempo, systém odměňování a
hodnocení zaměstnanců, školení a vzdělávání zaměstnanců, opatření týkající se
většího počtu zaměstnanců a dále výpověď nebo okamžité zrušení pracovního
poměru zaměstnance.
Nahoru1.3 Právo na spolurozhodování
O spolurozhodování se jedná, když zaměstnavatel může
navrhovaná opatření učinit pouze s předchozím souhlasem odborové
organizace (nebo v dohodě s ní).
V této souvislosti mají odborové organizace zájem na
tom, aby těchto rozhodnutí, resp. opatření, bylo co nejvíce, nicméně, výčet
případů spolurozhodování je zákonem taxativně vymezen a zákoník práce
rovněž výslovně stanoví, která rozhodnutí zaměstnavatele učiněná bez souhlasu
odborové organizace jsou považována za neplatná (např. o vydání pracovního řádu
-
§ 306 zákoníku práce, předchozí souhlas k
výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele se
zaměstnancem, který je členem odborového orgánu -
§ 61 zákoníku práce), resp. která se
nepovažují za neplatná (např. o hromadném čerpání dovolené -
§ 220 zákoníku práce).
Nahoru1.4 Právo na rozhodování
Odborová organizace rozhoduje ve věcech, které se
týkají jejího právního statutu, výše příspěvků či…