Rezervy
Ing. Zdenka Cardová a Ing. Jindřich Carda
Základem tvorby rezerv je účetní princip opatrnosti a jeho dodržení v podmínkách neurčitosti budoucích očekávání. Na rozdíl od principu nižšího ocenění (opravné položky) je pro ně charakteristické jejich zaměření na budoucnost a respektování věcné a časové souvislosti nákladů a výnosů.
Princip opatrnosti je definován v zákoně o účetnictví:
„Účetní jednotky při oceňování ke konci rozvahového dne zahrnují jen zisky, které byly k rozvahovému dni dosaženy, a berou v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta.”
Instrumenty zásady opatrnosti jsou rezervy, opravné položky a odpisy majetku.
Rezervy jsou určeny
-
k pokrytí závazků nebo nákladů, jejichž povaha je jasně definována a
-
u nichž je k rozvahovému dni buď pravděpodobné, že nastanou, nebo jisté, že nastanou, ale
-
není jistá jejich výše nebo okamžik jejich vzniku.
K rozvahovému dni musí rezerva představovat nejlepší odhad nákladů, které pravděpodobně nastanou, nebo v případě závazků částku, která je zapotřebí k vypořádání.
Rezervy nesmějí být použity k úpravám hodnot aktiv.
Rezervami se dále rozumí jiné rezervy podle zvláštních právních předpisů.
Podstatou rezerv je tedy zobrazit v účetnictví budoucí vlivy záležitostí, které mají příčinu vzniku v aktuálním účetním období, ale na výsledek hospodaření dopadají teprve v některém z příštích účetních období. Účelem je rozložit jejich vliv na náklady firmy tak, aby pokud možno nedeformovaly výsledek v příštích obdobích, tj. nákladově je s co nejlepší přesností zachytit již v období, kdy nastaly skutečnosti, které podmínily jejich vznik.
Zůstatky účtů rezerv podléhají každoroční inventarizaci v rámci účetní závěrky. Při inventarizaci posuzuje účetní jednotka jejich odůvodněnost a výši. Při vyhodnocení v rámci…