Ing. Michal Šindelář, Ph.D.
Rezervy jsou jedním ze základních nástrojů zásady opatrnosti v pasivech rozvahy. Zásada opatrnosti je definována v zákoně o účetnictví následovně:
"Účetní jednotky při oceňování ke konci rozvahového dne zahrnují jen zisky, které byly k rozvahovému dni dosaženy, a berou v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta."
Mezi základní nástroje zásady opatrnosti patří rezervy, opravné položky a odpisy majetku.
Rezervy jsou určeny k pokrytí závazků (nebo nákladů), jejichž povaha je jasně definována a u nichž je k rozvahovému dni buď pravděpodobné, že nastanou (nebo jisté, že nastanou), ale není jistá jejich výše nebo okamžik jejich vzniku. K rozvahovému dni musí rezerva představovat nejlepší odhad nákladů, které pravděpodobně nastanou, nebo v případě závazků částku, která je zapotřebí k jeho vypořádání.
Rezervy nesmějí být použity k úpravám hodnot aktiv.
Rezervami se dále rozumí jiné rezervy podle zvláštních právních předpisů. Zvláštním právním předpisem se má na mysli například zákon o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů. Nicméně některé v tomto zákonu vymezené rezervy (např. rezerva na opravu hmotného majetku) nesplňují výše uvedenou definici rezerv a jejich účtování je z pohledu účetních zásad minimálně problematické.
Podstatou rezerv je tedy zobrazit v účetnictví budoucí vlivy záležitostí, které mají příčinu vzniku v aktuálním účetním období. Účelem je zachytit s co největší přesností náklady v období, kdy nastaly skutečnosti, které podmínily jejich vznik (zásada přiřazování nákladů (a výnosů) do období, se kterým věcně a časově souvisí).
Zůstatky účtů rezerv podléhají každoroční inventarizaci v rámci účetní závěrky. Při inventarizaci posuzuje účetní jednotka jejich odůvodněnost a výši. Při…