Soud: Nejvyšší soud ČR
Spisová značka: 21 Cdo
5314/2008
Datum rozhodnutí: 12. 1. 2010
Právní problematika: nemožnost odvolání okamžitého zrušení
pracovního poměru zaměstnavatelem, doručovací povinnost zaměstnavatele;
relativní neplatnost rozvázání pracovního poměru.
Ustanovení právních předpisů:§ 46 odst. 1 písm. c),§ 55,
§ 64 a § 266a odst. 4 zákona č. 65/1965
Sb., zákoník práce, ve znění do 29. 2. 2004 (dále jen „ZP“).
Právní věta:
Okamžité zrušení pracovního poměru, které bylo doručeno druhému
účastníku, nemůže být (na rozdíl od výpovědi) tím, kdo je učinil, dodatečně
odvoláno (zrušeno). Svých účinků spočívajících ve skončení pracovního poměru
pozbývá jen na základě pravomocného rozhodnutí soudu, kterým bylo určeno, že
okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, nebo na základě dohody o
sporných nárocích dle
§ 259 ZP (nyní dohoda o narovnání podle
§ 585 a násl. zák. č. 40/1964 Sb.,
občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) uzavřené v průběhu řízení u
soudu (jehož předmětem bylo určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního
poměru), v níž se účastníci dohodli, že jejich pracovní poměr po doručení
okamžitého zrušení pracovního poměru trval a že bude trvat i nadále.
Komentář:
V daném případě byl veden spor mezi žalobcem (zaměstnancem
pracujícím na pozici manažera pro klíčové zákazníky) a žalovaným
(zaměstnavatelem). Žalovaný zrušil v rámci organizačních změn žalobcovo
pracovní místo a dopisem doručeným 10. 10. 2003 mu sdělil, že mu dává výpověď z
pracovního poměru dle § 46 odst. 1 písm. c) ZP (nyní
§ 52 písm. c). Přitom již před
doručením výpovědi bylo žalobci doručeno žalovaným okamžité zrušení pracovního
poměru z důvodu zvlášť hrubého porušení pracovní kázně (doručeno 29. 9. 2003).
K tomuto okamžitému zrušení se nicméně zaměstnavatel i zaměstnanec rozhodli
fakticky nepřihlížet.
U okresního soudu se žalobce domáhal určení toho, že výpověď (nikoli
okamžité zrušení pracovního poměru) je neplatná, poněvadž představuje pouze
účelový krok nového vedení. Žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení
pracovního poměru žalobce v zákonné lhůtě dvou měsíců nepodal.
Okresní soud žalobu zamítl s odůvodněním, že při trvalém snížení
pracovníků ve funkci manažera pro klíčové zákazníky bylo právem žalovaného
rozhodnout, kterému z pracovníků v této funkci výpověď dá, a bylo také jeho
právem rozhodnout a provést organizační změny za účelem zvýšení efektivnosti
práce.
Proti rozhodnutí okresního soudu se žalobce odvolal, avšak krajský
soud rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Oproti okresnímu soudu ale došel k
závěru, že v době, kdy došlo k rozvázání pracovního poměru výpovědí, již
pracovní poměr neexistoval. Krajský soud dovodil, že k rozvázání pracovního
poměru došlo již dříve, a to doručením okamžitého zrušení pracovního poměru
zaměstnanci. Žaloba na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí
tak nemůže být důvodná, a to ani v situaci, kdy účastníci považovali účinky
okamžitého zrušení pracovního poměru za odklizené jejich faktickým stanoviskem,
že k tomuto okamžitému zrušení pracovního poměru nebudou přihlížet. Aby bylo
možno výpověď z pracovního poměru věcně přezkoumat, musel by být učiněn závěr,
že po rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením vznikl mezi účastníky nový
pracovní poměr, který by bylo možno následně rozvázat. Tuto skutečnost žádný z
účastníků netvrdil.
Žalobce se následně obrátil na Nejvyšší soud České republiky (dále
jen „Nejvyšší soud“) s dovoláním, ve kterém zpochybnil předchozí rozhodnutí i
na základě tvrzení, že mu nebylo okamžité zrušení řádně doručeno, neboť převzal
pouze jeho kopii, navíc od zaměstnance jiné společnosti, než se kterou měl
uzavřenu pracovní smlouvu. Současně žalobce namítal, že ohledně okamžitého
zrušení pracovního poměru nejednal s žádným statutárním či jiným zástupcem
žalovaného.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné, a to z
důvodů uvedených odvolacím soudem.
Nejvyšší soud uvedl, že zákonné účinky doručení okamžitého zrušení
pracovního poměru nastávají nejen tehdy, vyhovuje-li tento právní úkon všem
stanoveným požadavkům. Pracovní poměr může být platně rozvázán i v případě, že
okamžité zrušení pracovního poměru bylo uplatněno v rozporu se zákonem, neboť
neplatnost rozvázání pracovního poměru není neplatností absolutní, k níž by
bylo možné kdykoliv přihlédnout, ale neplatností relativní. Na základě
neplatného (tj. učiněného v rozporu se zákonem) okamžitého zrušení pracovního
poměru není pracovní poměr rozvázán jen tehdy, jestliže se druhý účastník
neplatnosti tohoto právního úkonu dovolal žalobou podanou u soudu v zákonné
lhůtě 2 měsíců dle § 64 ZP (nyní
§ 72).
Nejvyšší soud tak potvrdil již dříve vyslovený názor (viz rozhodnutí
sp. zn. 2 Cdon 1155/96), že okamžité zrušení pracovního poměru pozbývá svých
účinků jen na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které určí, že
okamžité zrušení bylo neplatné, nebo na základě dohody zaměstnavatele a
zaměstnance o sporných nárocích uzavřené v průběhu soudního řízení, jehož
předmětem bylo určení neplatnosti okamžitého zrušení, a v níž se účastníci
dohodli, že jejich pracovní poměr i po doručení okamžitého zrušení trval a že
bude trvat i nadále.
Nebyla-li podána u soudu žaloba na určení neplatnosti okamžitého
zrušení pracovního poměru,…
