Zamezení dvojímu zdanění - smlouva s Lichtenštejnskem

Zamezení dvojímu zdanění – smlouva s Lichtenštejnskem

Ing. Pavel Kyselák

Množinu smluv o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu, které má Česká republika dosud uzavřené, doplnila nová smlouva s Lichtenštejnskem. Jde sice o malý evropský stát, nicméně z hlediska fiskálního o to více významný. Zároveň je tento stát součástí tzv. Evropského hospodářského prostoru. Sjednáním uvedené dvoustranné mezinárodní dohody se tak zároveň snížil počet států světa, se kterými v rámci daňových vztahů v uvedeném oboru má Česká republika tzv. bezesmluvní vztah.

Citovaná Smlouva mezi Českou republikou a Lichtenštejnským knížectvím o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku a Protokolu k ní (dále jen "smlouva s Lichtenštejnskem") byla publikována ve Sbírce předpisů České republiky – Mezinárodní smlouvy v částce 2/2016 dne 19. ledna 2016 pod číslem 8/2016 Sb. m. s. a vstoupila v platnost dne 22. prosince 2015. Protokol podepsaný spolu se Smlouvou je její nedílnou součástí. Tato smlouva se začala v ČR podle článku 30 – Vstup v platnost prakticky provádět následovně:

1. pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu 2016 nebo později;
2. pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, nevybírané srážkou u zdroje, na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna 2016 nebo později.

Do konce roku 2015 platil tedy mezi Českou republikou a Lichtenštejnskem z hlediska zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu tzv. bezesmluvní vztah.

 NahoruPřechodné ustanovení

Novela zákona o daních z příjmů č. 267/2014 Sb. v části první v článku II "Přechodná ustanovení" uvedla v pátém bodě následující přechodné ustanovení:

5. Ustanovení § 4a, 6, 15, 17b, 19, 19b, 20, 22, 24, 35ba a § 35c zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, v části týkající se stejného daňového zacházení ve vztahu k Lichtenštejnsku jako k ostatním státům tvořícím Evropský hospodářský prostor se použijí ode dne, kterým se začne provádět smlouva s Lichtenštejnským knížectvím o zamezení dvojímu zdanění.

Vůči Lichtenštejnsku se tedy citovaná ustanovení zákona o daních z příjmů uplatňují od 1. ledna 2016. Nové znění citovaných ustanovení je proto upraveno tak, aby byly pro Lichtenštejnsko zavedeny stejné podmínky, které se týkají ostatních států tvořících Evropský hospodářský prostor (Norsko a Island).

 NahoruStruktura smlouvy

Obsah a členění smlouvy vychází z modelové smlouvy OECD (Organizace pro evropskou spolupráci a rozvoj) a OSN a dále samozřejmě vychází především z vnitrostátních právních předpisů obou států. (Výhrady České republiky k některým článkům vzorové smlouvy OECD byly publikovány ve Finančním zpravodaji č. 4/1996 pod č. j. 251/15 082/96 a zároveň byly uplatněny i ve smlouvě s Lichtenštejnskem.)

Smlouvu s Lichtenštejnskem lze pak podle jednotlivých článků rozdělit takto:

1. úvodní a definiční články (čl. 1 – 5),
2. jednotlivé druhy příjmů (čl. 6 – 21 vč. čl. 9),
3. metody vyloučení dvojího zdanění (čl. 22),
4. závěrečné články (čl. 23 – 31).

 NahoruOsoby, na které se smlouva vztahuje

V článku 1 – Osoby, na které se smlouva vztahuje je uvedena množina osob, na které se smlouva vztahuje. Jde tedy zejména o právnické a fyzické osoby, které mají bydliště nebo sídlo v ČR, v Lichtenštejnsku nebo v obou státech. Kritéria bydliště nebo sídla lze v tomto případě označit za jedny z hlavních znaků pro určení, kde je konkrétní osoba daňovým rezidentem.

 NahoruKritérium daňového rezidentství

V případě, že příslušná osoba nesplní podmínku daňového rezidentství v ČR ani v Lichtenštejnsku, nevztahují se na ni, až na výjimky (například v čl. 25 – Výměna informací), ustanovení této smlouvy.

Daňové rezidentství PO či FO z ČR potvrzují místně příslušné finanční úřady na tiskopisu MFin 5232 "Potvrzení o daňovém domicilu". Toto potvrzení vydávají české finanční úřady po zaplacení správního poplatku ve výši 100 Kč a jeho předložením v Lichtenštejnsku vzniká nárok na uplatnění úlev a osvobození podle smlouvy.

Pokud na druhé straně osoba z Lichtenštejnska předloží českému plátci daně daňový domicil, kterým lichtenštejnský daňový úřad potvrzuje daňové rezidentství této osoby v Lichtenštejnsku, jde o nepochybný důkaz [současně se splněním podmínek uvedených pod písmeny b) a c) v čl. 1 Pokynu D-286] vedoucí k tomu, aby plátce daně vůči tomuto daňovému nerezidentovi ve vazbě na tuzemské zákony automaticky aplikoval i ustanovení smlouvy.

 NahoruDaně, na které se smlouva vztahuje

Jak už říká sám název smlouvy, smlouva se prioritně vztahuje na daně z příjmu a z majetku. Ve třetím odstavci článku 2 – Daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou konkrétně uvedeny názvy těch druhů daní, které platily v době uzavírání smlouvy.

Na možnou situaci, kdy jeden ze smluvních států změní název, strukturu apod. jednotlivých druhů daní, pamatuje čtvrtý odstavec čl. 2, který říká, že v těchto případech se nebude smlouva měnit, ale bude platit i nadále. S dovětkem, že příslušné úřady (rozumí se podle čl. 3 smlouvy v případě Lichtenštejnska daňový úřad a v případě ČR ministr financí nebo jeho zmocněný zástupce), si tyto podstatné změny vzájemně sdělí.

 NahoruVšeobecné definice

První odstavec článku 3 – Všeobecné definice definuje některé termíny, které jsou ve smlouvě běžně použity. Pochopitelně, že nevyčerpává definice všech termínů ve smlouvě, což řeší tzv. "zbytkovou" metodou druhý odstavec, který říká, že pokud jde o aplikaci smlouvy některým ze smluvních států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, takový význam, který mu náleží podle právních předpisů tohoto státu pro účely daní, na které se smlouva vztahuje.

Citovaný článek také obsahuje definici termínu "činnost", který zahrnuje rovněž vykonávání svobodného povolání a jiných činností nezávislého charakteru. Tato úprava souvisí s vypuštěním článku "Nezávislá povolání" v modelové smlouvě OECD. Zdaňování těchto příjmů pokrývá totiž článek "Zisky podniků".

 NahoruMezinárodní doprava

V odstavci 1 písm. g) je definován výraz "mezinárodní doprava", označující jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem provozovanou podnikem, který má místo svého hlavního vedení v jednom smluvním státě, kromě případů, kdy je loď nebo letadlo provozováno pouze mezi místy v druhém smluvním státě. Na tuto definici potom navazuje čl. 8 – Mezinárodní doprava, který uvádí právo na zdanění zisků z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě. Zisky z provozování této mezinárodní dopravy podléhají zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém se nachází místo hlavního vedení podniku. Toto právo na zdanění pouze v jednom smluvním státě souvisí s pragmatickými problémy a značnou administrativní obtížností při ev. rozdělování dosaženého zisku.

Zisky z provozování mezinárodní dopravy také zahrnují i zisky z pronájmu lodí nebo letadel bez posádky a dále z pronájmu kontejnerů, pokud jde o nahodilý vztah k provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě, jak uvádí třetí odstavec článku 8.

 NahoruRezident

Článek 4 – Rezident uvádí problematiku daňového rezidentství, na kterou se potom vztahuje tzv. neomezená daňová povinnost z celosvětových příjmů v příslušném smluvním státě.

Smlouva nezasahuje do vnitrostátních zákonů obou smluvních států, které stanovují podmínky, za nichž je určitá osoba daňově posuzována jako daňový rezident (v ČR § 2 odst. 2 a § 17 odst. 3 ZDP). Dle ustanovení prvního odstavce pod výraz "rezident smluvního státu" spadá i tento stát a jakýkoliv nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu.

Tento článek však řeší konflikt event. dvojího daňového rezidentství podle domácích legislativ. Při určování daňového rezidentství nastává nejsložitější situace u fyzických osob. Proto smlouva uvádí další postupná kritéria, pomocí nichž se určí daňové rezidentství (stálý byt, středisko životních zájmů, obvyklé zdržování, státní příslušnost). Jestliže daňové rezidentství FO nelze jednoznačně určit ani za pomoci těchto kritérií, určí je smluvní strany (viz příslušný úřad) na základě vzájemné dohody.

V případě konfliktu dvojího daňového rezidentství u právnických osob se podle třetího odstavce čl. 4 předpokládá, že PO je daňovým rezidentem pouze toho státu, v němž se nachází místo jejího hlavního vedení. Sdělení k problematice "místo vedení" uvádí Finanční zpravodaj č. 1/2001 pod č.j. 251/122 867/2000.

 NahoruPotvrzení FÚ

Potvrzení (osvědčení) o tom, že příslušná osoba je daňovým rezidentem ČR, vydávají výlučně české finanční úřady.

Pro získání potvrzení je nutné, aby poplatník doložil veškeré náležitosti, které se stanovením daňového rezidentství souvisí [potvrzení o pobytu v ČR, o bydlišti v ČR (tzv. stálý byt), délce pobytu v ČR, pobytu v ČR s celou rodinou, pracovní smlouvu s tuzemským subjektem, další ekonomické aktivity v ČR, potvrzení o tom, že děti navštěvují příslušné školy a veškeré další podobné důkazy vedoucí ke stanovení daňového rezidentství v ČR].

 NahoruPokyn D-286 a informace GFŘ

Generální finanční ředitelství vydalo informaci k prokázání daňové rezidence u fyzických a právnických osob pro účely stanovení srážkové daně dle ZDP, ve znění účinném od 1. 1. 2013, a to pod č. j. 50098/12-3130-11042. Dle této informace v případech, kdy je poplatník daňovým rezidentem smluvního státu, je povinen tuto skutečnost prokázat, a to např. platným průkazem totožnosti, případně čestným prohlášením. V případech, kdy poplatník uplatňuje výhody, které plynou ze smluv o zamezení dvojímu zdanění, případně jiných právních předpisů, prokazuje tuto skutečnost postupem podle Pokynu D–286 Ministerstva financí. Tento pokyn byl publikován ve Finančním zpravodaji č. 10/1/2005 ze dne 13. října 2005. MF vydalo také Sdělení k praktické aplikaci pokynu č. D-286 ke zdaňování příjmů daňových nerezidentů plynoucích ze zdrojů na území ČR ve Finančním zpravodaji č. 3/2/2006 pod č.j. 15/32 567/2006-153.

 NahoruProtokol ke smlouvě

Ve svém prvním bodě uvádí daňové rezidentství určitých lichtenštejnských entit, například nadací. Na druhé straně pod bodem c) je uvedeno, že osoby (včetně struktur soukromého kapitálu podle lichtenštejnského práva), které v Lichtenštejnsku podléhají minimální dani z příjmů společností, nejsou považované za daňové rezidenty Lichtenštejnska.

 NahoruDruhy příjmů

Jednotlivé druhy příjmů, o kterých se smlouva zmiňuje, lze podle článků rozdělit takto:

1. příjmy z přímého podnikání v zahraničí (články 5, 7, 8);
2. příjmy z movitého a nemovitého majetku (články 6 a 13);
3. příjmy z kapitálového majetku (články 10 – 12);
4. příjmy fyzických osob (články 14 – 19);
5. ostatní příjmy (čl. 20).

 NahoruStálá provozovna

V článku 5 – Stálá provozovna je definována jako trvalé místo k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku. Druhý odstavec uvádí příkladný výčet situací, které přicházejí v úvahu u tohoto pojmu.

Pro hodnocení, zda stálá provozovna vznikla či ne, není rozhodující, zda prostory, ve kterých působí zahraniční firma, přímo vlastní nebo je má pronajaty. Definice stálé provozovny podle smlouvy s Lichtenštejnskem obsahuje tyto tři základní podmínky:

1. Existuje "trvalé místo pro podnikání".
2. Místo nebo zařízení pro podnikání musí být trvalého charakteru, tj. musí být zřízeno na určitém místě a s určitým stupněm stálosti.
3. Jde o provádění podnikatelské činnosti podniku prostřednictvím tohoto trvalého místa pro podnikání.

Počítačové zařízení, jako například server, může zakládat vznik stálé provozovny. Při posuzování jejího vzniku by se uplatnily obecně stejné zásady jako v případě klasických stálých provozoven. Na druhé straně však software a elektronická data (i internetové stránky, které jsou kombinací obou) nejsou hmotným majetkem, a tudíž nemohou mít jako takové umístění, které by tvořilo místo činnosti ve smyslu definice stálé provozovny v čl. 5 modelové smlouvy o zamezení dvojímu zdanění OECD.

 NahoruFyzická osoba

Ustanovení § 22 ZDP přímo neuvádí příjmy, které dosahuje na území ČR fyzická osoba – daňový nerezident ("živnostník"). Za předpokladu, že jeho činnost prováděná na území ČR naplňuje definici stálé provozovny, lze takto dosahované příjmy daňově posuzovat jako příjmy z činností vykonávaných prostřednictvím stálé provozovny umístěné na území ČR.

 NahoruStaveniště a služby

U staveniště je podle třetího odstavce čl. 5 časový prostor pro vznik stálé provozovny prodloužen na 12 měsíců.

Další výhrada ČR ke komentáři vzorové smlouvy OECD o zamezení dvojímu zdanění se týká termínu "instalační projekt", který je uveden ve smlouvě s Lichtenštejnskem v rámci tzv. "staveništní" stálé provozovny. Česká republika přijala užší výklad tohoto výrazu a omezuje jej tak na instalaci a montáž, které souvisí se stavebním projektem a stavebnictvím.

V případě, že instalační projekt nesouvisí se stavebnictvím (instalace nového stroje apod.), podléhá zdaňování těchto příjmů pravidlům uplatňovaným u jiných služeb než služeb stavebně–montážního charakteru.

Jestliže by podobnou montáž stroje na území ČR prováděla lichtenštejnská společnost, pro vznik stálé provozovny umístěné na území ČR by se v daném případě uplatňoval šestiměsíční časový test zároveň se splněním definice stálé provozovny podle smlouvy.

Více viz Sdělení k aktualizaci OECD vzorové smlouvy o zamezení dvojímu zdanění z roku 2002, Finanční zpravodaj č. 1/1/2003, č.j. 494/1 173/2003.

 NahoruOstatní služby

Smlouva také vyjmenovává tzv. "službovou" stálou provozovnu, pokud tato činnost trvá na území smluvního státu po jedno nebo více období, která přesahují v úhrnu 6 měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období. Další informace ke "službové" stálé provozovně uvádí pokyn GFŘ D-22 k § 22.

 NahoruOznamovací povinnost

K výše uvedeným typům stálých provozoven je nutné připomenout, že uzavře-li zejména tuzemská osoba "staveništní" či "službový" kontrakt s  lichtenštejnskými daňovými rezidenty, má povinnost tuto skutečnost oznámit svému místně příslušnému správci daně dle ustanovení § 38t odst. 2 ZDP.

 NahoruZajištění daně

I když plátcům daně odpadá povinnost zajištění daně u zdanitelných příjmů daňových rezidentů Lichtenštejnska ze zdrojů na území ČR (podle tuzemského zákona i podle smlouvy s Lichtenštejnskem), z nichž není daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, coby příjmů daňových rezidentů státu, který je součástí Evropského hospodářského prostoru (§ 38e odst. 1 až 3 ZDP), mají tito jmenovaní poplatníci v daném případě povinnost podat daňové přiznání jako poplatníci podle § 2 odst. 3 a dále podle § 17 odst. 4 ZDP.

Je tedy velmi důležité rozpoznat, zda jde o příjem stálé provozovny zahraniční firmy či o příjem zahraniční firmy, která nemá (ani ji na území ČR nevznikne) stálou provozovnou.

 NahoruPodmínky vzniku stálé provozovny

Odstavec 4 v článku V – Stálá provozovna uvádí situace, za kterých i při splnění trvalého místa (například kanceláře) daňovému nerezidentovi stálá provozovna na území druhého státu nevzniká.

Jestliže podnik má ve druhém státě kancelář jen za účelem nákupu zboží (vývozní aktivita) nebo místo má charakter jen přípravný nebo pomocný (mapování trhu, zjišťování poptávky, reklama pro svůj podnik apod.).

Vlastnosti přípravného nebo pomocného charakteru naplňují zejména tzv. obchodní reprezentace otevírané zahraničními subjekty v ČR.

V případě, že činnost reprezentace spočívá například i v napomáhání dovozním aktivitám mateřské firmy do ČR (zprostředkování obchodů, vyřizování reklamací apod.), potom už jde o překročení činností přípravného a pomocného charakteru kanceláře, a jde tedy o stálou provozovnu.

 NahoruZávislý agent

Odstavec 5 uvádí speciální okolnost, kdy je činnost závislého zástupce (agenta) ve druhém smluvním státě považována za stálou provozovnu. Tato situace nastává v případě, kdy společnost jednoho státu dá plnou moc (oprávnění) osobě ve druhém státě k jednání jménem společnosti, k uzavírání hospodářských smluv jejím jménem a k celkovému zastupování.

Pokud nejde o činnosti uvedené v odstavci čtvrtém, vzniká zahraniční osobě ve druhém státě stálá provozovna.

Jestliže naproti tomu společnost jednoho státu jedná ve druhém státě prostřednictvím nezávislého zástupce (například makléře, který zprostředkovává obchody cenných papírů i jiným společnostem, není tedy závislý jen na této jedné společnosti a jedná tak v rámci své řádné činnosti), stálá provozovna společnosti ve druhém státě nevzniká.

Význam sedmého odstavce spočívá ve vzájemné deklaraci, že jen na základě skutečnosti, že společnost jednoho státu založí (či má) ve druhém státě dceřinou společnost, nevznikne společnosti jednoho státu stálá provozovna ve druhém smluvním státě.

 NahoruZisky podniků

Článek 7 – Zisky podniků upravuje zejména zdaňování stálých provozoven. Právo na zdanění zisků podniků jednoho smluvního státu na území druhého státu vzniká vesměs podle tohoto článku v případě, že zisky jsou na území druhého státu dosahovány prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna.

Při zdanění stálé provozovny lze vycházet jen z těch zisků, které lze stálé provozovně přičítat, přičemž je uplatňován princip nezávislosti. Znamená to, že u zdanění stálé provozovny se vychází z obdobných podmínek nezávislého podniku při styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.

Při zdaňování stálých provozoven je obvyklý i odečet tzv. správních výloh vedení podniku v souvislosti s řízením stálé provozovny v zahraničí. Tento postup je uveden i v tuzemském Pokynu GFŘ D-22 k § 22. Další zásadou uvedenou v čl. 7 je ujednání o tom, že zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup. Účelem tohoto ustanovení je jasně stanovit, že jednou použitá metoda rozvržení zisků by se neměla měnit pouze proto, že v určitém roce nějaká jiná metoda vytvoří příznivější výsledky.

Jedním z účelů smlouvy o zamezení dvojímu zdanění je dát podniku jednoho smluvního státu určitý stupeň jistoty, pokud jde o daňový režim, který bude přiznán jeho stálé provozovně umístěné ve druhém smluvním státě.

 NahoruZdanění stálé provozovny

Při stanovení základu daně stálé provozovny zahraničního subjektu umístěné na území ČR se vychází buď z vedeného účetnictví, anebo je možné také využít tzv. náhradního způsobu zdanění, který uvádí ustanovení § 23 odst. 11 ZDP.

 NahoruNáhradní způsoby zdanění

Podle citovaného ustanovení může být ke stanovení základu daně (daňové ztráty) použito poměru zisku nebo ztráty k nákladům, resp. hrubým příjmům, u srovnatelných poplatníků nebo u srovnatelných činností, srovnatelné výše obchodního rozpětí (provize) či jiných srovnatelných údajů. V daňové hantýrce se těmto technikám říká "náhradní způsob zdanění", který vychází ze situace, kdy výsledek zjištěný z účetnictví (i když je pro daňové účely prvořadý) plně neodráží skutečnou činnost stálé provozovny zahraniční osoby umístěné na území ČR.

 NahoruPoužívané metody zdanění

Ve vazbě na ustanovení § 23 odst. 11 ZDP se v praxi finančních úřadů používají následující metody zdanění stálé provozovny:

• brutto metoda,

• netto metoda,

• nákladová (výnosová) rentabilita.

Nevhodnost náhradních metod

Zmíněný náhradní způsob zdanění by zásadně neměl přicházet v úvahu při klasické obchodně-výrobní činnosti stálé provozovny, kde základ daně, stejně jako u tuzemského subjektu, vychází z výsledku hospodaření zjištěného v účetnictví.

Obdobný postup se týká i poradenských a advokátních kanceláří, které za poskytnuté služby běžně fakturují. Při zdaňování stálých provozoven se proto přednostně vychází z vedeného účetnictví, náhradní metody se aplikují až ve druhém kroku z výše uvedených důvodů. Volba metody náhradního způsobu zdanění ze strany správce daně závisí zejména na charakteru činnosti stálé provozovny.

 NahoruPříjmy z movitého a nemovitého majetku

Právo na zdaňování těchto příjmů upravuje článek 6 – Příjmy z nemovitého majetku a článek 13 – Zisky ze zcizení majetku. V šestém článku je upravena zásada, že příjmy z užívání nemovitého majetku, který pobírá daňový rezident jednoho smluvního státu, podléhají zdanění ve druhém smluvním státě. Právo na zdanění náleží tedy tomu státu, kde se nemovitá věc nachází.

Stejná zásada jako u zdanění příjmů z nájmu nemovité věci se uplatňuje i u prodeje nemovité věci, což vyplývá z ustanovení prvního odstavce čl. 13 – Zisky ze zcizení majetku. Podle tohoto článku příjmy ze zcizení akcií nebo jiných podílů, jejichž hodnota plyne z více než 50 % přímo nebo nepřímo z nemovitého majetku umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě, jak uvádí čtvrtý odstavec citovaného článku 13. Podle pátého odstavce bez ohledu na ustanovení předchozího odstavce článku 13 mohou být ve druhém smluvním státě zdaněny i zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akcií nebo jiných podílů na společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu.

 NahoruOsvobození od daně

Event. osvobození u právnických osob od daně z příjmů z převodu podílu obsahuje ustanovení § 19 tuzemského zákona o daních z příjmů.

 NahoruDividendy

V prvním odstavci článku 10 – Dividendy je zakotveno právo státu u příjemce dividend na zdanění příjmů, kterých jeho daňový rezident dosahuje na území druhého smluvního státu. Konkrétní způsob zdanění potom obsahují vnitrostátní daňové předpisy.

V případě, že česká společnost pobírá v Lichtenštejnsku podíly na zisku, vstoupí tento příjem v jejím daňovém přiznání v ČR do samostatného základu daně, který podléhá sazbě daně ve výši 15 % (pokud není osvobozen od zdanění). Daň zaplacenou v Lichtenštejnsku si uplatní metodou prostého zápočtu.

Pokud takový příjem dosáhne fyzická osoba – daňový rezident ČR, z hlediska daňového přiznání v tuzemsku jej uvede v rámci dílčího základu daně podle § 8 ZDP.

Druhý odstavec článku 10 smlouvy s Lichtenštejnskem dává právo na zdanění příjmů z dividend státu, v němž má sídlo společnost, která je vyplácí, za předpokladu, že zahraniční příjemce je skutečným vlastníkem dividend. Hraniční (maximální) sazba srážkové daně dle tohoto odstavce je buď ve výši 0 %, nebo 15 %. Použití nulové sazby přichází v úvahu, jestliže příjemcem je společnost, která nepřetržitě přímo drží po období alespoň jednoho roku alespoň 10 % kapitálu společnosti vyplácející dividendy. Tato sazba se tedy týká právnických osob kromě osobních společností. Ve druhém bodě Protokolu se uvádí, že jestliže v momentu výplaty dividend nebylo splněno minimální období účasti a z toho důvodu byla v momentu výplaty sražena daň podle druhého odstavce písmeno b) článku 10, potom je skutečný vlastník dividend oprávněn k refundaci sražené daně v případě, že podmínka minimálního období účasti je splněna následně.

V ostatních případech (zejména se to týká fyzických osob) se použije sazba ve výši 15 % hrubé částky dividend.

Poznámka:

Do množiny podílů na zisku dle tuzemského zákona o daních z příjmů patří i zjištěný rozdíl mezi sjednanou cenou a cenou obvyklou na trhu (§ 23 odst. 7 ZDP) a také úroky, které se neuznávají jako výdaj (náklad) podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) a zl) ZDP. Tzv. překlasifikaci na podíly na zisku nelze však aplikovat vůči daňovým rezidentům jiného členského státu EU než ČR a dále jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor (tedy i Lichtenštejnska), nebo Švýcarské konfederace.

 NahoruOsvobození od daně

Event. osvobození u právnických osob od daně z příjmů z podílů na zisku obsahuje ustanovení § 19 tuzemského zákona o daních z příjmů.

 NahoruÚroky

Podle ustanovení prvního odstavce článku 11 – Úroky má právo na zdanění těchto příjmů pouze stát příjemce, pokud mají úroky zdroj na území druhého smluvního státu a jsou skutečně vlastněny daňovým rezidentem prvního smluvního státu. Sdělení k problematice "skutečný vlastník" uvádí Finanční zpravodaj č. 1/2001 pod č.j. 251/122 867/2000.

V návaznosti na definici "dividend", uvedené ve třetím odstavci článku 10 – Dividendy, v článku 11 – Úroky je uvedeno, že…